Dvě slova, která bychom asi nejraději vymazali ze světa stejně jako pocity s nimi spojené. Vlastní pocit selhání, nemusí být nutně prohra. Znamená schopnost odkrýt a přiznat si vlastní nedostatky a s nimi spojená pochybení, abychom je mohli v budoucnu zlepšit. Poučit se z vlastních chyb je ten největší dar, zkušenost je zcela nepředatelná. Každý musí dělat vlastní chyby. […]
Někdy může upřímnost bolet, záleží na tom, jak ji podáme. Je taky velmi důležité, jak máme vyvinutý cit na to, kdy ji použít a kdy ne. Měla by být sdělována někdy opatrně a jindy bez okolků. A málokdo je tak emocionálně vyspělý, že to vždy odhadne. Málokdo je dnes neušlapaný stresem, rychlostí a spěchem, ve
Dvorek té samoty byl zarostlý kopřivami a netýkavkou. Že má biologické rodiče, kteří ji nechtěli, protože jejich cílem byla kariéra špičkových právníků, se dozvěděla až v osmnácti letech. Nechali jí dopis s dost strohým vysvětlením, který jí předal notář u příležitosti jejích osmnáctin. * Na rozdíl od svých vrstevníků byla chytrá a cílevědomá. Už
Cit . Pouhé slovo. Při skutečnosti, kdy ho cítíme můžeme být i sami no v myšlenkách ne . Je to hodně silný pouto, To když cítíte, že dýchat v tu chvíli ani nechcete sami a člověk který má s vámi být v tu chvíli je jinde, než by měl být a vy stále přemítáte potajmu
Posledni dobou, je hrozně těžký žít si, jen tak. Tak jak si přeju , tak jak by jsem chtěla . Psát jak chci . Být to já. ….umožňuje mi to, jen být zahrabaná doma. Nechávám lidi mluvit za mě. Je to tak mnohem lepší . Naslouchám lidem , i když je mi v konečné fázy
Nic netušila. * Procházela se jako by se nechumelilo. Zastavovala se u odpadkových košů, kde vždycky čekaly nějaké ty dobroty, co neposedné děcko nešikovně zahodilo. Bystrýma očima rejdila kolem sebe a spokojenost z ní sálála na dálku. Konečně je tma a může se do sytosti najíst. Přilákala ji vůně salámu v housce. Bylo ho
* Čtyřiačtyřicet let, zvětšující se objem košíčků podprsenky a výkyvy nálad – na několik let. Odevzdaná do náručí okolností, sčitala vrásky a záhyby na bocích. Nevedla si deník, ale oči jako HD kamera jí vracely předchozí záběry. Ona a večerní sklenička. Ona a nekonečný seriál. Ona a brambůrky na oživení. Ona a štíhlejší a vtipnější
„Ale tenhle je zaručeně ten pravej!“ našeptávají touhy po lepších zítřcích. Jenže u jednoho najednou zjistíte, že je to promiskuitní lhář s falešnou svatozáří. Další má třeba všechna P, ale taky zjišťujete, že je ještě Panovačný Pitomec. Takže zase nic. Chvíli zkoušíte odhánění chlapů klackem, ale pak zase podlehnete svádivému pocitu, že se objevil On.
Možná si každý z nás někdy posteskl, jaké by to bylo, létat soukromým tryskáčem, mít vilu na Bahamách a nemuset pracovat. Je to ale k životu podstatné a důležité? Hodnoty jsou o jejich upřednostňování. Jde o naše priority. Hodnoty, které my sami upřednostňujeme nad ty ostatní, ovlivňují naše pocity. Není důležité, jaká nastala situace, ale jak my
Jak to máte s vašimi hodnotami? Jsou krátkodobé či dlouhodobé? Jsou trvalé nebo prchavé? A jak moc vás dělají šťastnými? Moc informací může i uškodit Pokud se zaměříme na dobré hodnoty v životě, jsou to ty propojené s realitou, konstruktivní, kontrolovatelné a vyplývající z přítomného okamžiku. Špatné hodnoty jsou pak pověrčivé, opředené mýty, nekontrolovatelné a destruktivní. Jak je ale
Pokud patříte k těm, co jsou přesvědčení o své pravdě, buď se vám žije perfektně, protože jste už přestali vnímat fakt, že už vám dávno nikdo neodporuje, protože to považují za zbytečné a marné, nebo trpíte pocity, že vám nikdo nerozumí. Těmi se pak užíráte uzavřeni do osamění. Hledání pravdy Neustále jsme vnitřně oklamáváni vlastními domněnkami,
Ona počáteční věta: „Je důležité, aby se důležité věci staly opravdu důležitými“, se může zdát jako hluboká pravda i totální blbost. Je ale nesporný fakt, že věci mají jen takový význam, jaký jim přisoudíme my sami. A s úsměvem, jde všechno lépe. Zaměřeno na uspokojení potřeb Rozkoš a vášeň v mnoha podobách je taková trošku