Nic netušila.
*
Procházela se jako by se nechumelilo. Zastavovala se u odpadkových košů, kde vždycky čekaly nějaké ty dobroty, co neposedné děcko nešikovně zahodilo. Bystrýma očima rejdila kolem sebe a spokojenost z ní sálála na dálku.
Konečně je tma a může se do sytosti najíst. Přilákala ji vůně salámu v housce. Bylo ho sotva na jedno sousto pro dospělého člověka. Jí to nevadilo. Nevěděla, že její celodenní jídlo někomu nestojí za tu námahu, aby ho zvednul a odnesl.
Měla soukromou hostinu. Jedla až se jí hýbala malá něžná narůžovělá ouška.
V temném koutě uličky, která páchla močí hostů, co se pozdě v noci vracejí z hospody, se krčí přízrak se žlutýma žhnoucíma očima a spřádá vražedné myšlenky.
Ona musí být jen jeho. Posledně se do toho zamíchal jeden „takovej zrzavej“. V potrhaném kožichu a s velkou jizvou pod okem. Upřímně ho nesnášel. Když byl nablízku, vždycky to věstilo rvačku. Akce musí být rychlejší než blesk z čistého nebe.
Na chvilku se zastavila a tím odhalila svůj profil. Špičatý nosík zvedla vzhůru a zadívala se směrem do tmy. Vypadala úžasně přitažlivě v tom svém neposkvrněném kožíšku.
Jen ji nevyplašit. Musí zachovat klid. Nesmí se ani hnout. Svaly na nohách má napjaté k prasknutí a přichystaný vystartovat jí po krku, jen co ona otočí hlavu ke své večeři.
Pozorovatelna v temném koutě je najednou podrobena vpádu štěkajícího nepřítele. Zuřivost výpadu je taková, že sametový vrahounek se zavřeštěním vypadává z role tichého pozorovatele. Oči zúžené v záchvatu děsu, ožene se plnou silou po nevítaném vetřelci, ale musí neslavně ustoupit a prchá tryskem kolem své nic netušící oběti rovnou na strom.
Zamýšlená a zamyšlená oběť v údivu vykulí svá černá korálková očka, protože zrovna viděla zázrak.
Sametový vrahounek, o kterém jí vykládala sestřenice, že sejmul její tetičku u večeře, vřeští a prská na stromě.
Sotva ji strnulost, způsobená leknutím, opustila, dala se do prudkého sprintu, který by jí kde který atlet záviděl a zmizela ve svém obydlí.
Příště si bude dávat větší pozor, slibuje si s tlukoucím srdíčkem.
Vrahounek v sametovém oděvu zatím suší hubu na stromě a proklíná se za přílišnou váhavost. Kdo zaváhá, nežere…
*