Vendula byla takový babochlap. Ne že by byla na ženské, ale na někoho to tak mohlo působit. Postavou hranatá, jednáním rázná a rovná jako chlap. * Pracovala na pile na pozici účetní. Léta práce mezi chlapy, ji ukovala. Pevná jako skála. Co řekla, platilo. Když byl někde problém, dokázala zasáhnout a zchladit rozpálené palice. […]
Vyznačuje se též tím, že používá trendy slova z mluvy adolescentů, nosí výhradně minisukně, hluboké dekolty, jehlové podpatky, líčí si rudé rty, používá výrazné laky na nehty… * Tak. To bychom měli. Když jsem na tento výraz a jeho význam onehdá narazila, pobavilo mě to a zároveň zděsilo. Okamžitě mě napadlo, jestli bude klimakterium v proměnách
Muž v kostkované košili, pletené vestě s knoflíky ze želvoviny, manšestrácích hnědé barvy. Seděl pod lípou a čekal, až kolem něj prosviští vrchní. Roznášel pivišťata se smetanově bílou a hustou pěnou. * Vedro bylo k padnutí a stín lípy byl vítaným úkrytem. Bedřich Čumteles byl tím mužem v kostkované košili. Dobrácký obličej zdobil mocný knír, na očích nasazené
Eva byla až ta druhá. * Je nám knihou knih předkládáno, že první ženou na světě, byla Eva. Submisivní, křehké a manipulativní stvoření. Tak si ženy svět představuje od vzniku bible. Ale některé věci byly (úmyslně) zamlčeny. * První byla Lilith. Žádná putička, žádná kost z těla mužova v roli „poslouchat a následovat, kamkoli
Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli. * Po kávě vytáhl z lednice připravenou svačinu, vložil ji do kabely k noťasu a vyrážel do terénu na schůzky. Sportovní elegance, vždy perfektně padnoucí
Jsou dny, kdy vás bolí hlava. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli… * Málo kdo ví, jak úžasný nástroj jsou jeho vlastní ruce. A že si může do jisté míry ulevit sám. Co všichni dělají, když je bolí hlava, nebo jsou smutní? Většinou podvědomě berou svoji hlavu do dlaní. A v tom je
Jeho velkou neřestí a slabinou bylo, že chtěl všechno vždycky udělat sám – bez něj by nebesa padla. Tak si to myslel, možná to tak i cítil. Příkazy mu nikdo nemusel dávat – pracoval samostatně, efektivně a dobře. Vždycky byl mezi prvními. Život mezi ostatními sourozenci, kteří příliš nevynikali a byli spíš těmi, kdo
Nikdo neodpovídal. Vlastně ano. Denně sám sebe ujišťoval o tom, že ho svět potřebuje. Tehdy, když se cítil potřebným pro druhé, cítil se dobře. Rozkrájel by se pro ně a na sebe nehleděl. „Kdo jsem já? Co bez druhých znamenám? Kde jinde je mé místo než ve službě druhým?“ Otázky, které zůstávaly někde ve
…život vyžaduje odvahu, aby nebyl promarněný… Josef, urostlý šedesátník, sportovec a otužilec. Cestování s partou nadšených důchodců, kterým dělal průvodce na cestách, pro něj bylo jako cestovat s rodinou. * Věděl, koho opustily zuby, komu kdo umřel, kdo dostal naslouchátko, kolik dobrot kdo stihnul ochutnat na zájezdu, kdo chodí tančit, komu se
Už jsem si odvykla čtyřikrát denně luxovat, pětkrát denně mýt vanu a umyvadlo. Provázky a další hračky poslední čas jen překročím, protože sotva je uklidím, hned jsou po zemi další. Paráda. Jako s dvojčaty. Ačkoli každé dvojče je jinak prdlé. Vyhrabávání kytek zatím naštěstí ustalo. Jak jinak. Uklidila jsem všechny kytky na vysoké skříně. Obestavěla
Důležitější je vrazit kočce ruce do kožichu a vískat ji, když mi ráno v koupelně zalehne umyvadlo. No tak vyplivnu pastu do vany a spláchnu to. Stejně důležité je, aby kytky dostaly vodu, kočky každé ráno čerstvou vodu, čerstvou baštu. Velmi důležité je kafe s manželem, sklenička vína nebo piva vychutnaná společně. * Potřebné a
Zmítání se ode zdi ke zdi ve svém vnitřním světě, znamená narážení na stěny a lidi i ve světě vnějším. Vlastní neklid je ten nejhorší nepřítel. * Moje „nakoupené“ fóbie z dětství, které jsem si za život musela sama pofoukat a vyléčit, jsou tím nepřítelem. Dokud jsem si myslela, že rány přicházejí z venku, měla jsem