Slyšíme to odevšad. Každý je jedinečný, výjimečný a dokonalý. Miliony knih a seminářů o tom píšící a vyučují. Tvrzení je ale mnohdy zavádějící. Pokud to tak chcete vnímat, můžete se nikdy se lehce dostat do bodu, kdy sami sebe nadhodnotíte a přestanete onu hodnotu v sobě budovat a hýčkat. Za přirozeným talentem musí stát hodiny tvrdé […]
Neptejte se v životě, co si chcete užít, kam se chcete podívat a co chcete dokázat. Plány se vám tisíckrát změní, někdy v setině vteřiny. Ptejte se, jakou bolest jste schopni v životě nést. To, kým se během života stáváme, se utváří a definuje tím, jakou bolest jste schopni unést, a co jste schopni obětovat. Můžete si
Ano, je to tak. Už sice slyším vaše námitky plné pozitivního myšlení, jako třeba: Když to vnímáte jako boj, tak to tak budete mít. Přesto si za svým tvrzením stojím. Radost bohužel neroste na stromě. Život plný naplnění získáváme skrze volbu a překonávání překážek. Ty většinou pramení více z našich pocitů, než ze situace samotné. Emoce
Emoce umí být vrtkavé a často nezvladatelné. Někdy nás ovládají tak moc, že se dostáváme do bludného kruhu. Pokud nad sebou necháme zvítězit své emoce, budou to právě ony emoce, co nás jednou příšerně zklame. Cokoli nás dnes činí šťastnými, nás zítra už nemusí bavit a naplňovat. Přirozeně a podvědomě stále prahneme po čemsi novém.
Když po něčem toužíte, ještě to neznamená, že to chcete. Touha je často opředená utkvělými a vysněnými představami. Skutečnost je pak zcela jiná. Touha může být velmi zákeřná emoce s fatálním důsledkem. Touha po pozitivním zážitku, psychickém, fyzickém i materiálním, může být sama o sobě i zcela negativním zážitkem. A pokud onen negativní zážitek a cennou
Možná to taky znáte. Od rána, co jste se probudili, se vám vše kazí pod rukama. Polijete se šálkem kávy, jak jinak než horké, autobus vám ujede před nosem a váš mobil zůstane doma na nočním stolku… Někdy se den „Blbec“ rozšíří na delší časové období. Může to být měsíc, ale i roky. Padá na
Někdy musíme hodně obětovat pro svoje ideály. Když o ně přijdeme, jen těžko můžeme žít s tím, že jsme se jich vzdali. Všechny ty životní rány, ponížení, nepochopení, pády i schopnost vstát a zase jít dál. Říká se, že vše časem přejde a přebolí. Vlastní hodnoty a ideály jsou nesmírně vzácné a cenné. Občas to
Všichni jsme si nasadili masky. Nosíme je ven do společnosti, která je takzvaně dokonalá. Je dokonalá tak, až se jí vlastně lidé bojí. Proto si nasazují masky, aby v nich mohli přežít. Někteří lidé se v tom maškarním bále zvaném život nadobro ztratí a už jen velmi těžko hledají cestu zpět k sobě samotnému. Už
Nemám ani tak na mysli vrásky. To jsou stopy života a těm, kdo jsou krásní uvnitř, nesmírně sluší. Co by ti, co již nejsou mezi námi, protože odešli příliš brzy, za vrásky dali. Určitě znáte spoustu těch, co již dávno nevypadají na dvacet, přesto z nich vyzařuje tak fascinující krása, že z nich nemůžete spustit oči. Jaká
Možná jste na tom stejně. Občas se to ve vás rve a máte pocit, že jste pouhý pozorovatel. Koukáte na okolní dění a ničemu nerozumíte. Možná je to dobře, protože si tak získáváte odstup a třídíte myšlenky. Možná taky ne, protože máte pocit, že se vlastně za vás rozhoduje někdo jiný a že jste stále
Ticho je v dnešním ukřičeném světě, plném hluku směřující odevšad, velmi vzácná věc. Všechny ty pípající elektronické hračičky, hluk dopravy, továren a všeobecného života kolem omezují naše smysly. Moc ráda poslouchám sílu ticha. Má svoji vnitřní melodii, svou vlastní úchvatnou hudbu, která nesmírně zdvořile, okázale a jemně tančí s duší každého člověka. Ticho je nesmírně osvobozující a
Nechápu, proč se lidé stále řídí nějakými zažitými stereotypy. Začíná to v rodině, přejímáním cizích a někdy dost zpackaných životů. Pokračuje to ve škole, vnucováním všeobecně zažitých mýtů, které vůbec nemusí být pravdivé. Svazujícím náboženstvím, které je opředeno sílou a touhou po bohatství i moci. Ze všech koutů multimédií a internetu je nám předkládáno to, co