Nechápu, proč se lidé stále řídí nějakými zažitými stereotypy. Začíná to v rodině, přejímáním cizích a někdy dost zpackaných životů. Pokračuje to ve škole, vnucováním všeobecně zažitých mýtů, které vůbec nemusí být pravdivé. Svazujícím náboženstvím, které je opředeno sílou a touhou po bohatství i moci. Ze všech koutů multimédií a internetu je nám předkládáno to, co si máme myslet. Od malička si necháváme vymývat mozky a osekávat svobodné myšlení.
Nejdříve jsou zde během dospívání otázky typu: „Už jste spolu spali?, “Jste spolu už dlouho, kdy plánujete svatbu?, Kdy budete mít první a druhé dítě?, Budete se rozvádět?, Už máte našetřeno na pohřeb?“ Všechny tyto otázky jsou úplně zbytečné. Často máme podobných otázek plné zuby. A často kvůli těmto otázkám všeobecně zažitým stereotypům podléháme, aniž bychom vnitřně chtěli.
Co si kdo myslí vás nikdy nesmí zastavit. Nežijte svůj život podle toho, co si myslí lidé ve vašem okolí. Možná časem zvážníte a možná budete hraví i při skoku do rakve. Je to jen na vás. Pokud vás nebaví všechny ty narážky a sami cítíte, že teď na to prostě není doba, nenechte se do ničeho tlačit. Já se lidí neptám, kdy se budou vdávat a ženit, zda a kdy budou mít děti, a proč mají jen jedno nebo jich mají pět. A tím jsem asi trochu zvláštní. Možná jsem příliš ohleduplná, protože si vážím osobní svobody, a možná by neškodilo občas někomu šlápnout na kuří oko, tak jak často jiní šlapou mě. Ale to asi znáte.
Mějte děti, až budete chtít a budete na to připraveni myšlenkově i materiálně. Nikoliv s vyplazeným jazykem, protože by to tak mělo být. Nebo je nemějte vůbec, protože to necítíte a pak buďte připraveni i na to, že toho budete litovat. Každá sranda něco stojí. Vždy je to něco za něco. Něco ztrácíš a něco získáš. Plány jsou jedna věc a realita je věc druhá.
To je asi hlavní věc, co nás život časem naučí. Není to mnohdy příjemné, ale plány se musí časem měnit a život vždy nejde tak, jak chceme. Jde o to být jako voda a téct kudy to jde. Musíte to přijmout vy a musí to tak přijmout i vaše okolí. Pokud to nepřijmou, je to jejich problém a nikoliv váš. Plány rodičů a lidí v okolí, o tom, jak a čím se budeme živit a jací v životě budeme, se ve výsledku mohou opravdu hodně lišit od skutečnosti. A my i oni to musí umět přijmout.
Nenechte si mluvit do toho, co máte dělat s časem, penězi, se svým chováním a s tím, co máte v některých situacích a k některým lidem cítit. Některé rady jsou možná dobré a úplně je neodmítejte vyslechnout. Zkušenost je ale nepředatelná a jen vy sami musíte dělat své nové chyby. Mějte svoji hlavu a sami buďte schopni řešit situace a těžkosti. Komunikujte se svými partnery a blízkými. Sdílejte, podporujte se, ale nikdy se navzájem nechtějte vlastnit. Vnitřní svoboda a právo na to, moci si svobodně myslet to, co chceme, je ta nejdůležitější věc na světě. Je to jen váš život a vy můžete dělat to, co chcete a jak to cítíte.