Je to opravdu drsné skóre. Po průzkumu žen po 40. letech věku, které mě obklopují, jsem zalapala po dechu i já. Začnu u právničky, která porodila tři děti a tzv. jí ujel vlak. Pracuje v administrativně s úrovní platu 15 500,- Kč čistého. Bez praxe už se asi nechytne. Tolik jí toho uniklo a změnilo se, že […]
Psychosomatika ruku v ruce s Voltairem i Freudem Pocta Voltairovi Na Konferenci zdravotnictví 2016, kterou pořádala Unie zaměstnavatelských svazů ČR (UZS) a Mladá fronta, a. s., bylo mimo jiné vyčísleno, že Úhradová vyhláška, která financování zdravotnictví každoročně upravuje, počítá pro rok 2016 s navýšením peněz do zdravotnictví o 9,2 miliardy korun. Při představě této částky mě napadlo,
Nemůžu se zbavit dojmu, že jsme tak nějak věčně nespokojený národ. Špatně se rozhodujeme, pořád se nám něco nelíbí a stále to není ono. Mám pocit, že za Rakouska-Uherska jsme se měli nejlíp. Měl nám kdo velet. Umíme remcat, ale špatně se spojujeme za účelem dotažení změny do konce.
Doufám, že ano. Ne, že by nám na tom moc záleželo, však nás dobře znáš, jsme národem nevděčným, ale možná, že bychom se trochu zastyděli a zamysleli sami nad sebou.
S přibývajícím časem, který na této planetě trávím, mám pocit, že směr, kterým jsme se jako lidstvo vydali je nějak nesmyslný, nedefinovatelný a scestný. Pokud mohu posoudit alespoň malou část naší republiky, poznamenanou polistopadovou deziluzí a vstupem do evropské unie, nechápavě kroutím hlavou, kam se poděl zdravý selský rozum.