Možná je znáte a možná mezi ně také patříte. Samotáře, kteří jsou věčně sami. Někteří jsou tak možná i spokojení, pro jiné je osamělost skličující.
Osamělost umí být pěkně vlezlá potvora a dokáže zachytit do svých spárů i ty nejotrlejší jedince. Mnoho lidí pak ztrácí naději a užírá se, že v životě už svou spřízněnou duši asi nikdy nepotká. Pak se lidé uzavírají do sebe, nevěří v nic pozitivního a ztrácející naději a víru. A jak to vidí vědci a psychologové? Nejčastější důvody k osamělosti, které se neustále v jejich výrocích opakují jsou následující a změnit to můžete jen vy, pokud tedy chcete.
Příliš přísné požadavky
Občas se i těmto lidem líbí někdo, kdo je už zadaný nebo nemá zájem, v tom případě je čas se s tím smířit a jít dál. Není to ale moc časté. Po většině také vůbec nejde zde o atraktivitu, přitažlivost a fyzický vzhled, ale o náš přístup. Snít o princi a dokonalé dívce je pošetilé, neboť prostě neexistují. Je důležité zaměřit se na sebe a ujasnit si, co můžete jiné sobě nabídnout a zda nechcete po jiném to, co nemůžete nabídnout sami. To ale také nebývá častý případ. Spíše stále hledáme ty stejné typy a v tom je kámen úrazu.
Nedůvěra
Někdy se dostáváme do bodu, kdy víme, že už toho máme fakt dost a další zpackaný vztah fakt nedáme, a i na to máme právo. Někdy už se ani nejsme ochotni znovu od začátku snažit, protože už prostě nevěříme. Vnitřně nám to nejde. V tom případě je ale třeba se s tím smířit a hledat v životě vlastní místo k žití i tak. Největším úskalím v tomto bodě je ale fakt, že nás přitahují stále stejné typy povah. Každopádně je třeba neodhánět lidi kolem sebe svou nedůvěrou a neodsuzovat lidi předem a dát jim šanci. Nejen potencionálním partnerům, ale hledat i přátele. A kdo ví, o čem píšu, současně i ví, že to je mnohdy nadlidský úkol.
Obava
Milujeme svobodu. Podvědomě se obáváme ztráty osobního prostoru a závislosti na druhé polovičce. Většinou je to podvědomě dáno tím, že jste v minulosti opakovaně přišli o hodně blízkou osobu a v horším případě osoby. Pak si vytvoříme kolem sebe neviditelnou zeď a zbavíme se sami příležitosti setkat se s někým novým. Prostě to ze sebe vyzařujeme a nikdo se přes tu zeď nemůže dostat. Bojovat se svým strachem ale vyžaduje podporu. Pokud nevěříme lidem ani psychologům a jsme samotáři, je to velmi těžké. Je třeba ale oporu hledat, než to sklouzne do těžké deprese.
Zoufalost
Někdy jsme až tak na dně, že se snažíme zaujmout za každou cenu. To znamená, že se předvádíme, zveličujeme, říkáme přehnané vtipy, dáváme přehnané úsměvy, ale vyjadřujeme i přehnaný soucit na úkor sebe. Pro nalezení spřízněné duše je třeba být sami sebou a nelhat sami sobě. Také je třeba jít na to pomalu. Neřešit hned od začátku vztahy, potomky, seznámení s rodiči či svatbu. Nezačínat s těžkými tématy příliš brzy. Na druhé straně je mnohem častější případ to, že raději o sobě nic neříkáme a nechceme se naopak vázat vůbec. Hledat zlaté střední cesty je velmi složité, ale je třeba to nikdy nevzdávat.