Znám ten pocit. Ranní zprávy tě štípou do očí, příspěvky na sociálních sítích křičí, rodinné konverzace sklouznou do obviňování. A ty stojíš mezi tím vším, chceš věřit, ale nemůžeš si být jistý. To štve. Někdy máš chuť vypnout všechno a jít na procházku. Jindy tě zase honí potřeba vědět pravdu. Takhle to myslím: nejde o to, kdo má poslední slovo. Jde o to, aby společnost měla k sobě vztah, kde se dá mluvit bez toho, že druhou stranu hned zneškodníš značkou „dezinformace“ nebo „naivka“.
Proč se nám důvěra rozpadá
Vzpomínáš si na čas, kdy informace byla vzácnější? Dneska je to přesně naopak. Proudí to všechno naráz. To má několik efektů, které jsme podceňovali. První je zahlcení. Když se ti před obličejem objevují tisíce názorů denně, měl bys mít filtr. Ale filtr často chybí. Druhá věc je zkreslení motivací. Média, platformy, politici, a i my sami tu a tam něco „vylepšíme“, protože to zlepší šance, že nás někdo poslouchá. A třetí je sociální bublinování. Líbí se ti lidi, kteří ti potvrdí, že máš pravdu. A to je pohodlné. Kromě toho… se v tom objeví ti, kteří z chaosu žijí. Ať už jde o zisk, moc nebo prostě zábavu.
Neber to jako kázání. Skoro každý z nás občas něco sdílí jen proto, že to zní dobře. Některé věci jsou záměrné, jiné jsou neúmyslné. Důsledkem je, že důvěra mezi lidmi, mezi občany a institucemi, i mezi sousedy, se opotřebovává.
Podle dat Český statistický úřad se mění i způsob, jak lidé čtou a vnímají informace. To není jen teorie. Jsou tu čísla, která ukazují změnu spotřeby médií, demografické posuny a zvyšující se rozdíly mezi regiony. Když lidé žijí v jiné informační realitě než jejich sousedé, napětí roste. A napětí se pak projeví na ulici, v rodinách a v práci.
Proč jsou alternativní teorie tak přitažlivé
Není to jen o tom, že alternativní informace jsou pravdivé nebo ne. Je to o smyslu. Když tě mainstream zklamal, nebo když instituce působí odtažitě, hledáš příběh, který tě utěší. Alternativní teorie často dají jednoduché vysvětlení složitého problému. To uklidňuje. K tomu přistupuje i skupinová sounáležitost. Když sdílíš „odhalení“ s lidmi, kteří ti rozumějí, cítíš se doma. Taky je tu něco jiného — prvek pověsti. Když říkáš, že znáš „pravdu“, získáváš status. To je mocný motiv.
Nejsem si jistý, že jde těchto motivů zbavit. Spíš jde o to je pochopit. Když víš, proč lidi věří, můžeš s nimi mluvit jinak. Místo posměchu nabídni respekt. Místo ignorace nabídni otázky, které nejsou provokací, ale mostem.
Praktická ukázka. Místo „to je blbost“ zkus: „Co tě na tom přesvědčilo?“ Nebo: „Kde jsi to četl?“ Nikdo nechce začít obranu tím, že ho hned napadneš. Je to drobnost. Ale funguje.
Konkrétní kroky které fungují
Chci ti dát pár věcí, které můžeš začít dělat hned. Nejedná se o kouzla. Jsou to praktiky, které zlepšují tvou schopnost rozlišovat a zároveň ti pomáhají udržet vztahy.
1) Zpomal. Když ti něco přijde šokující, počkej. Věci, které hned explodují, často nejsou prověřené. Dejte si 30 minut, nebo den. Informace, která stojí za to, vydrží.
2) Ptej se na zdroj. Ne „kdo to napsal“, ale „proč to víme“. Kdo má přístup k datům? Kdo benefitoval z toho, že to šířil? Tato jednoduchá linie dotazů odhalí motivace.
3) Vytvoř malý seznam spolehlivých míst. Nemusíš mít padesát. Tři zdroje, kterým rozumíš a které pravidelně kontroluješ, stačí. Může to být lokální zpravodajství, jedna databáze statistik, a jeden analytický blog. A ano — Český statistický úřad se dá použít, když chceš čísla, ne názory.
4) Mluv s lidmi mimo bublinu. Začni s jedním člověkem, kterému věříš, ale má jiné názory. Nedělej z toho debatu. Dělej z toho konverzaci. Zkoušej porozumět jejich strachu nebo starosti. Když to zkusíš, možná zjistíš, že rozdíly nejsou tak velké, jak se zdály.
5) Podporuj lokální projekty. Když se cítíš bezmocný, zap