Únikové hry jsou populární už pěknou řádku let, nicméně já jsem na své první byla teprve nedávno. S kolegy z práce občas něco zajímavého podnikneme a tentokrát jeden z nás navrhl únikovku. Byl jediným z nás, kdo už únikovou hru hrál, a tak jsme nechali výběr na něm.
Filipa zaujala úniková hra v Praze s názvem Maphia. U stejné společnosti už totiž jednu únikovou hru hrál a byl z ní nadšený. My jsme neprotestovali. Maphia je určená pro 2-6 osob, my jsme byli čtyři, kromě toho je obohacená o welcome drink pro každého, což potěší.
Tato úniková hra začala již rezervací
Obvykle úniková hra začíná tehdy, když se za vámi zavřou dveře. Naše únikovka však byla jiná – začala už registrací. Ještě před hrou jsme obdrželi informace, které se později ukázaly jako klíčové. Hra s sebou pochopitelně nesla příběh točící se kolem mafiánského Dona Katta a jeho přítele Toma. Tom se Donovi neozýval a naším úkolem bylo zjistit, co se stalo a zda je bezpečné, aby se ti dva mohli setkat v baru.
Mně osobně mafiánské prostředí nic moc neříká, ale kolegové, kteří milují hru Mafia, byli naprosto nadšení. Nutno podotknout, že ani znalost mafiánských praktik jim v téhle únikovce moc nepomohla. Rébusy a šifry byly propracované.
Bez pomoci bychom to do 60 minut asi nezvládli
Nejlépe si v naší únikové hře vedl Filip. Zřejmě to bylo způsobené tím, že my ostatní jsme na únikovce byli poprvé. Hry jsou prý dělané na stejný způsob, liší se pouze jejich příběh. Nevím, zda s tím mohu souhlasit, naše mafiánská hra byla určitě v mnohých aspektech unikátní – například tím, že začala již při registraci. Tato escape game mi každopádně přišla docela náročná a bez malé nápovědy bychom ji asi do 60 minut vyřešit nestihli. Byl to ale skvělý únik z reality, výborná zábava pro celou partu a skvělé zpestření odpoledne. Už plánujeme další hru, teď, když už jsme všichni zkušenější, nám snad půjde lépe. Trochu uvažujeme o hře s názvem Doupě neřesti, která slibuje, že se budeme červenat.