Nekontrolované moderní technologie, které nás původně měly spojovat, nás paradoxně rozdělují. Je to zrychlený a zřejmě nevratný trend. Každý je spojený hlavně se svým mobilem. Osobní kontakty jsme vyměnili za sociální sítě a ztrácení času při brouzdání po internetu.
Podle mnoha studií moderní technologie devastují rodinu. Vytratila se přirozená rodinná soudržnost. Doma už si nikdo nepovídá a neschází ke společnému jídlu. Na začátku stojí pohodlnost. Děti s tabletem v ruce nebo před obrazovkou televize dají rodičům vytoužený klid. Ke zdravému vývoji ale potřebují pohlazení, objetí, vnímanou vůni matky či otce a zpětnou vazbu mimiky. Být s lidmi, které mají rádi a mít s nimi přirozený kontakt. Do šesti let dítě potřebuje hodně lásky a něhy. Pokud je nedostane, hledá je celý život.
Dokonalá iluze
Největší potřebou lidí je důvěrný vztah, proto lidé tíhnou k technologiím. Jde o dokonalou iluzi, že k někomu patří, jsou s někým ve spojení a někomu na nich záleží. Nabydou dojmu, že jsou neustále s někým v kontaktu. Ve skutečnosti jde o zoufalé osamění na virtuální síti. Podle výzkumů jsou dvanáctileté děti 4 až 6 hodin denně připojeny k sítím. Technologie jsou nové formy drogy a jde o náhražky skutečného života.
Neustále na příjmu
Mobily nás okrádají o přirozenou samotu a máme pocit, že musíme být neustále k dispozici. Pokud odjedeme od partnera na 3 dny bez mobilu, začne se nám po něm stýskat. S mobilem k tomu podvědomě nedojde a vztahy brzy zevšední, proto se rozpadají. Po návratu si není co sdělovat, vše bylo sděleno do telefonu. Nemáme se na co těšit. Prožitky se vytrácí ze života.
Virtuální zážitky
Od informací na síti přecházíme do virtuálních zážitků. Virtuální brýle nám umožní doma sledovat monstrózní koncerty, důležitá utkání i přírodní divy z druhého konce světa. Virtuální prostor bude místem, kde všichni budou moci zažít úplně všechno. Necháme si ukrást svoje sny a s nimi i zážitky.
Ukradená touha
Vymazali jsme dětem touhu ze života. Mají vše ještě předtím, než potom doopravdy začnou toužit. Dospělí jsou na tom stejně. Evoluční mechanismy fungují jinak. Mozek je šťastný, jen pokud o něco usiluje. Potřebujeme se těšit, pocítit hlad a žízeň, abychom si vychutnali jídlo. Zažít zimu, abychom ocenili teplo. Jsme spokojení, jen když se musíme snažit, zabrat a přemáhat. Pokud máme povinnosti a přijde za ně odměna. Konzumní společnost, technologie a virtuální svět už nám to do života ale nepustí.