Máte pocit, že nové učení, které nás učí, že není důležité, jak nás vnímá okolí, ale jak se na sebe díváme my sami, je opravdu nad všechna moudra? Jen aby to někdo nevzal do slova.
Mnoho lidí se drží hesla: Není důležité, jak nás vnímám okolí, ale jak se na sebe díváme vy sami. Drží se ho, hlavně když se jim to hodí. Každá pravda má omezení. To, jak nás vnímá okolí, není zanedbatelné. Musíme pochopit, jakou hodnotu to má pro nás. Pokud je odraz okolí jediné měřítko sebeúcty, sebehodnocení a sebereflexe, není to správné. Přijít na pohovor v teplácích a říci, že my sebe vnímáme jinak, než vypadáme, se s úspěchem nesetká. Sebehodnota a sebeúcta vychází ze sebepoznání a ne z odrazu zvenčí. Současně nám okolí ale dává zpětnou vazbu.
My a okolí
Okolí vnímá naše projevy, způsoby chování a emocionální vyjádření. My zpětně vnímáme jeho reakce. Pokud se projevujeme podle vnitřních pocitů, získáme z okolí nezkreslenou reakci. Pokud se projevujeme jinak, než to cítíme a něco skrýváme, odraz okolí má malou hodnotu. Jsou ale i chvíle, kdy nelze dát své pocity najevo. Zakuklit se jen slepě v poučkách o své výjimečnosti, nikam nevede.
Výjimečnost
Výjimečnost není třeba prohlašovat, má být zřejmá. V podstatě je každý z nás v něčem zvláštní. Neseme si v sobě potenciál jedinečnosti a výjimečnosti. Je nutné si uvědomit, že potenciál se stává výjimečností, pokud je správně převeden do okolí. Pokud si myslíme, že jsme v něčem výjimeční a blízké okolí nám dává opačnou zpětnou vazbu, kterou neakceptujeme, může to být nebezpečné. Zabloudíme v sebeklamu o své výjimečnosti a stagnuje rozvoj osobnosti.
Víra v sebeklam
Víra v sebeklam vede k mnoha zklamáním v životě. Zklamání z reakce okolí, jako je neúcta, urážky, arogance či neopětované city nás zraňují. Pocity pramení ze slabosti, nedostatku sebeúcty a slabého sebepoznání. Pokud se nevidíme správně, nelze se zlobit na okolí, že reaguje jinak, než očekáváme. I když je to, jak nás vnímá okolí jen jeho subjektivní odraz, i tak to má pro nás význam a hodnotu.
K čemu potřebujeme okolí
Abychom mohli žít tak, jak chceme a toužíme, je nutné mít dobré vztahy v okolí. Potřebujeme sdílet pocity. Vztahy tvoříme schopností naladit se na své okolí. Pokud s někým nemáme takový vztah, jaký bychom chtěli, je to důsledek nedostatečné schopnosti jej přijmout, naladit se na něj a sladit se sním. Pro harmonické vztahy, se potřebujeme umět sladit s okolím, partnerem či kolegou.
Sladit se
Naladit se a sladit znamená druhého přijmout a být schopen mu projevit lásku, náklonnost, podporu a umět stejné příchozí projevy přijmout. To se odvíjí od kvality sebehodnocení, vyhodnocení odrazu okolí, skutečnosti, co si o nás okolí myslí, jak nás vnímá a jak se k nám projevuje. Pokud si okolí o nás myslí něco jiného, než si přejeme, místo vzdoru, urážení se, odmítnutí, rezervovanosti, výhružek, kritiky a projevů nesouhlasu, je třeba se zamyslet, co je důvodem, že takto na okolí působíme.
Zrcadlo, zrcadlo…
Odraz, hodnocení a zpětná vazba okolí je zrcadlem. Vodítko pro sladění se s okolím. Pokud je nám sladění nepříjemné, náš projev do okolí je mimo naše schopnosti. To se bude opakovat do doby, dokud něco nezměníme. Sladění není úplná shoda či bezvýhradný souhlas, ale spíše akceptace a schopnost přijetí něčeho jiného než jsme my sami. Každý je jiný než my a každý je navíc jinak jiný.
Odraz jako pomůcka
Zpětná vazba okolí není směrodatná při tvoření sebeúcty a sebepoznání. Je to pomůcka ke zjištění, jak na okolí působíme a jaké máme schopnosti naladění. Zpětná vazba okolí je odpovědí. Sebehodnocení a sebereflexe pramení ze zdravého sebepoznání. Okolí odráží náš projev, ne naši celistvost a přirozenost. Reálné sebepoznání dosahuje schopnosti nadhledu nad osobností. Pak vidíme své slabé i silné stránky. Slabé posilujeme a přijímáme, a ty silnými podporujeme sebe a okolí.