Říkám si, že všechno je jen Matrix….
Občas je to poměrně jasně vidět. Ale nikdy se to v mém životě nevyjevilo tak jasně, jako po požáru Grenfell tower v Londýně 14.6.2017.
Dny potom bylo všechno vzhůru nohama. Naše jinak poměrně klidná čtvrť se stala válečnou zónou. Novináři, náklaďáky věcných darů, hloučky plačících lidí. Lidé hledající své příbuzné. Pravda, kterou si nikdo nemohl ještě přiznat – a to, že v doutnajícím paneláku jsou těla mnoha našich známých a jejich dětí. Že ten pach kouře, co se valil ulicemi je také pachem hořících těl.
Já, rychlý beran, založila sbírku peněz. A lidé tam začali dávat peníze. Hodně peněz. Volali mi z té stránky, že musím najít charitu, která ty peníze pak přerozdělí. Někdo mi něco poradil. Zakotvila jsem peníze tam. Bílí boháči, kteří tu charitu spravují měli radost. Chlubili se, že jim na konto už přichází miliony.
No a pak mi volal T. Aktivista. Říkal ať jim ty peníze nedávám, že tam mají lidi, kteří za ten požár můžou. Jeli jsme na kolech tam. Bylo horko. Mně bylo zle. On tam napochodoval na jejich schůzi a řekl, že jim ty peníze nedám. Milovala jsem ho. Stála jsem pod okny a uklidňovala plačící maminku, na kterou to bylo celé také moc.
Pak se na mě hněvali a vyhrožovali mi. Množství peněz stoupalo.
Koukala jsem na ty bohaté britské ženy se studeným srdcem a došlo mi, že to nejsou lidé. Ještěři, nebo kýho výra.
T. mi našel aktivistickou právnici. Mou jmenovkyni.
Trvalo to celou věčnost. Pak se těch 400 000 Liber krásně přerozdělilo mezi rodiny z toho domu.
Občas T. potkávám. Už se zase neznáme.