V dnešním světě elektroniky a sociálních sítí se i problémy třídy často řeší v konverzaci třeba na Facebooku. A to je často kámen úrazu.
Na sociální síti mají totiž všichni najednou plno kuráže a nebojí se vystoupit s takovým proslovem, který by normálně tiše pošeptali sousedovi. Což může být zároveň dobře, protože se dozvíme co si i ti nestydlivější myslí.
Hlavní problém je ale v tom, že co se řeší v chatu, většinou tam i zůstane. To může být samozřejmě i dobře, ale většinou to spíš škodí. Když se v konverzaci něco domluví a ve škole potom domluva vůbec nefunguje, není to k ničemu.
Vtipné je, když se strhne nějaká prudší výměna názorů. Část třídy, diváci, kteří nejsou přímo zapojeni, si berou popkorn a bedlivě sledují zprávy aby jim nic neuniklo. Potom jsou tady ti, kteří už zprávy ani nečtou, to nejdůležitější jim řekne kamarád a neztrácejí čas sledováním hromady zbytečných komentářů. A potom ti, kteří se přímo zapojují a snaží se probojovat se do přední linie. Tato skupina se potom dělí na radikální a umírněné členy. Ti radikálnější se nebojí použít ani sprostá slova či důrazné obrázky, naopak ti umírnění se snaží vyřešit vše v klidu.
Velmi oblíbenou činností některých účastníků konverzace je měnění přezdívek a názvu skupiny. Po nějakém takovém zásahu jednoho nudícího se spolužáka najednou nevíme kdo že to zrovna píše, co je to za skupinu ani o čem se to vlastně zrovna zbytek baví.
No prostě máme se ve třídě tak rádi, že po celém dni ve škole si musíme psát ještě večer.