Rozchod je bolestivá zkušenost a dlouho trvá, než můžeme jít dál. Jak si ale proces nevědomky nesabotovat a jít dál, to je otázka, na kterou není jednoznačná odpověď.
Rozchod nemusí být tragédií. Pokud jej tak nazýváme, sami si zhoršujeme nepříjemný stav, bolest a emocionální obavy. Pak se nemůžeme posunout dál. Je přirozené prožívat smutek a stesk. Jen je nutné opět začít vnímat i to dobré v životě. Je třeba si připustit, že je opravdu konec, což mnohdy neumíme. Tajně doufat v ještě jednu šanci je zhoubnější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Sny a skutečnost
Milujeme romantické filmy a příběhy, kdy se dva lidé po všech nesnázích dají nakonec znovu dohromady. Zoufale očekávat stejný scénář v reálném životě není moc moudré. Odstřihnout sociální sítě, vymazat zprávy a e-maily a odstranit vzpomínky, je sice na první pohled kruté, ale pomůže to začít znovu. Jinak si budeme jen prodlužovat trápení.
Jak neztratit sebe sama
Většina lidí, kteří byli ve vztahu před rozchodem dost dlouhou dobu, často dochází ke stavu, kdy mají pocit, že ztratili všechno, i sami sebe. Už si nevzpomínají, kdo byli bez toho druhého. Totálně neví, co bez něj budou dělat. Je třeba se pustit se do nových aktivit, ve kterých znovu objevíme sami sebe a své schopnosti. To se ale snáz řekne, než dělá. Pokud už chodíte do pátého kurzu s činností, která vás v mládí bavila a nyní to tam jen přetrpíte, asi je čas vyhledat pomoc odborníka.
Slyšíme to, co si přejeme
Málokdy chceme slyšet úplnou pravdu o rozpadlém vztahu. Ze začátku je dobrý přítel perfektní nato, abychom se u něj mohli vyplakat a postěžovat si. Časem nám ale začne říkat věci, které nechceme slyšet. Ukazuje nám věci z jiného úhlu pohledu, třeba, jak to vidí on a v čem mohly být naše chyby. Součástí procesu je ale umět si vyslechnout názory jiných a uznat své chyby. Pokud nedostaneme a nepřijmeme zpětnou vazbu, trvá nám mnohem déle dostat se z rozchodu. Podobné chyby pak opakujeme i v dalších vztazích. Uzavírat se znamená být osamělý. To nikdo nechce. Je třeba jít dál.