Asi neexistuje člověk, který by měl ve všech ohledech pro strach uděláno. Naopak, velký strach mnoho z nás provází po dlouhou dobu. Pocit nejistoty, že nám něco může ublížit a že něco nemáme pod kontrolou, k nám někdy prostě přichází, kdykoliv se mu zachce. Naučme se vést se svým vlastním strachem dialog. Pociťovat strach není jenom normální, ale v mnoha případech je to navíc to nejpřirozenější. Problém se strachem totiž není v tom, že ho cítíme, ale že se jím necháme naprosto paralyzovat. Největší zbraní strachu je jeho neutuchající schopnost vyvolávat démony, protože tyto přeludy nás spoutávají a ona neutuchající hrůza nás srazí doslova na kolena.
Postavte se strachu
Říkat lidem nemějte strach je příliš jednoduché a neúčinné. Pro mnoho lidí, kteří se snažili nemít strach, je tato snaha absurdní, protože pocity člověk mnohdy sám jen tak neovlivní. Přicházejí a odcházejí, někdy je máme, někdy ne. Je třeba se odvážit, i když strach máme. Pokud přemůžeme vlastní strach a uděláme právě to, co udělat prostě musíme, najednou objevíme, že se nic neděje. Straší nás pouze výplody naší mysli, které zmizí, jakmile se jim postavíme. Někdy se stane to, čeho jsme se obávali, ale právě jen v tom případě zjistíme, že v sobě máme sílu dané situaci čelit a nakonec ji i zvládnout. A v každé z uvedených variant zároveň neustále rosteme.
Cesta k víře
Pokud je naše cesta životem určována strachem, že se zmýlíme, že nedojdeme do cíle, že se nepřesvědčíme, že uděláme něco špatně a že to nezvládneme, tak s paralyzujícím strachem musíme bojovat zas a znovu. Podmínkou k tomu, abychom byli schopni kráčet svým životem, není nemít strach, ale umět kráčet dál, i když jej máme. Musíme se s ním dokázat vypořádat. Když strachy pojmenujeme, můžeme s nimi bojovat. Jsou jako přeludy, nemají tělo, a proto nevíme, jak se s nimi nedá bojovat. Se jménem dostanou i tělo a lze s nimi zápasit. Víme, kdo proti nám stojí. I když mají tyto přeludy jména, která se nám nelíbí, ponižují nás nebo se za ně stydíme, je to realita. Nelze předstírat, že nevidíme to, co máme přímo před nosem. Bojujme a nikdy nepodléhejme snadno, i když u toho třeba budeme muset zemřít.