Dnes jsem se rozhodla seznámit Vás s nedílnou součástí konce každého pololetí ve škole a tou je školní slohová práce.
Někdo má slohovka rád, ano, i já se k této menšině řadím, a dějepis je zase nesnáší. Ale snad každý je schopen vybrat si z těch několika témat a něco sepsat. Každý učitel už ví, jak na tom kdo se psaním je a někdy k tomu i přihlíží.
Školní slohové práci předchází domácí slohová práce. U té je výhoda že je na ní víc času. Samozřejmě pokud na úkol nezapomeňte a nedopisujete jej o přestávce před hodinou kdy se má odevzdat. Také je samozřejmě možné najít si nějakou inspiraci v knížkách, na internetu nebo u spolužáků. Najdou se i takoví, kteří si nechají domácí slohovku napsat nějakým kamarádem, protože prohlašují že slohové práce psát neumí.
To ve školní slohové práci už švindlovat opravdu nejde. Témata se dozvídáme až v hodině, takže nemáme možnost se předem připravit. Každý má co dělat napsat za omezenou dobu svou práci, ne tak ještě někomu vypomáhat a také učitel sedící v hodině by nám to samozřejmě nedovolil.
Konečný výsledek je pak ovlivněn mnoha faktory. Jestli nám ,,sedne“ zadané téma, jestli se zrovna dobře bydlíme nebo jsme unavení, jestli nás napadne dobrá myšlenka, protože bez té se píše těžko.
A konečné hodnocení? Slohové práce hodnotí učitel podle toho, jestli jsme dodrželi formu textu, jestli je text dlouhý tak akorát, jestli má práce logický sled událostí, hodí-li se k tématu a počítají se i pravopisné chyby. A z toho všeho vyjde výsledná známka. Většinou se ale nepřikročí k horší známce než je trojka, tedy ,,dobrý“.
Já mám školní slohové práce ráda a je to pro mě zajímavé zpestření vyučování.
Povídku z minulého týdne naleznete zde: https://svobodnyblog.wpklient.com/2017/05/denicku-studentky-17-skolni-foceni/