Z chodce řidičem 2: Parkování

Ano, parkování je jedna z nejméně oblíbených, avšak jedna z nejpotřebnějších disciplín. Pokud máte auto, umíte s ním jezdit, ale neumíte ho zaparkovat, moc by mě zajímalo, na co vám je. Domů si ho asi neberete, že?

Nevím, jak vám, ale mně tloukl instruktor do hlavy, že mám vždycky při parkování couvat. Má to své opodstatnění. Když vyjíždíte, máte rozhodně větší přehled o tom, co se děje na silnici, kam vjíždíte a je to tím pádem o poznání bezpečnější. Jenže když couvat neumíte, patrně se octnete v jedné ze dvou velkých škatulek:

  1. JÁ TO BUDU UMĚT! – tito přehnaní snaživci se většinou rozhodnou, že vyvrátí mýty o tom, že je couvání a parkování těžké a s velkým sebevědomím do toho jdou. To má většinou za následek to, že oni stojí na plynu, zatímco instruktor na brzdě a teče z něj jako z vola, protože opravdu nechce, abyste nabourali to Audi vedle. Tak velký plat asi nemá…
  2. JÁ SE TO NIKDY NENAUČÍM – takoví lidé většinou mají tak velký strach s tím autem vůbec pohnout, že tak dlouho hledají záběr, až jim to chcípne. Nebo ještě lépe, sešlápnou jakýkoli pedál, pustí volant, zavřou oči a zaječí. V takovém případě záleží na povaze instruktora. Buď s vámi má tu trpělivost, pak je ale možné, že se z toho parkoviště nikdy nevyhrabete, nebo vám řekne, prosím tě odjeď.

V každém případě je nejlepší mít vlastní auto a trpělivého tatínka, který vás vyveze někam na parkoviště a na rozdíl od instruktora vás naučí řídit. Bohužel, s takovým tatínkem nemůžete vyjet do provozu, což by pro vás byla ta nejprospěšnější věc na světě a dala vám naději, že ten řidičák uděláte.

Přejít nahoru
Tvorba webových stránek: Webklient