Kalergiho plán. Když vyvoláte v lidech strach, vyvoláte i odvahu k boji.
,,Promiň, že ti kvůli běžencům beru svobodu, rakouská matka se omlouvá dceři.“
Tento článek, který je v odkaze, jsem si vybrala záměrně, i když je z data 4. března 2016. Je totiž stále aktuálnější a vyvolává ve mně silné emoce. Silnější než před rokem.
Pokud se v totálně šíleném Kalergiho plánu tvorby multikulturního jedince, který není ani černý, ani bílý, ani chytrý, aby viděl lordstvu do karet, ale ani tak hloupý, aby nemohl zacházet s lopatou, a je dostatečně silný, aby vydržel odmakat celou pracovní směnu, posunujeme neustále vpřed vstříc vlastní zkáze, někdy mám chuť si přečíst něco o lásce. Proto tento dopis.
Ten neustálý tlak omezování svobody, volnosti pohybu a uvrhování do soustavného strachu o cokoliv a zejména o holý život, který sílí a sílí, a někdy křičí i potichu, má pro protivníky ale i svá úskalí.
Pokud v lidech vyvoláte strach a zaženete je do kouta, kdy nemají kam uhnout, začnou z pocitu marnosti a bezmocnosti skákat z oken a pálit se na náměstí. Jiní jdou také bojovat, protože dobře vědí, že cokoliv, a to i zemřít, je mnohem lepší než tento paralyzovaný stav. A to je asi účel. Eliminujeme se v rozsáhlé populaci sami navzájem.
Dopis dceři
Na blogu německé mutace webu Huffington Post vyšel opravdu dech beroucí dopis. Pokud vás nedojme a k něčemu nevyburcuje, asi vám nerozumím. Napsala ho rakouská novinářka a spisovatelka Lisa Grüner a omlouvá se v něm dceři za to, že ji omezuje, protože ji příliš miluje. Omezuje její svobodu, protože je sama omezována, a kvůli stále novým a rostoucím obavám o její bezpečí i holý život, ji omezuje čím dál víc. Kam až je možno tento pocit ustát uvidíme možná brzy sami v praxi.
Lidská bezohlednost
A přemýšlím, kam až sahá lidská bezohlednost. Jak moc jsme nedůležití pro ty, co nás postrkují shora, jako figurky na šachovnici. Jací asi vlastně jsou. Zda ještě něco cítí, když se rozhodují, v které zemi bude zrovna rozpoutána válka, třeba kvůli nerostnému bohatství či jiným vyšším zájmům, nebo když dají pokyn k obětování dalších lidských bytostí, o kterých už asi takto neuvažují. Kde je ona hranice, kdy se to zlomí a do popředí vstoupí boj o moc a peníze. Přemýšlím, jak je ta hranice tenká.
Hranice pevná jako skála
Zároveň přemýšlím, jak moc pevná je ta naše hranice, kdy se necháme ještě zastrašovat, zotročovat a hnát do kouta. Vzpomenu-li si na vyhlazovací tábory za druhé světové války, dojde mi, že je na rozdíl od té první bezohledné tato hranice pevná jako skála. To jsou mi paradoxy. Nechceme být ti první, co budou brát život. Proto se asi ocitneme na straně obětí. Pořád mi to ale připadá logičtější, než onen šílený multikulturní plán a lidská bezohlednost. Logiku v tom ale hledat nelze.
Podstata Kalergiho plánu
„Ve své knize „Praktický idealismus“ Kalergi prohlašuje, že obyvatelé budoucích „Spojených států evropských“ již nebudou původními národy Starého kontinentu, ale bude to druh zvířeckých podlidí vzniklých míšením ras. Tvrdil, že je nezbytné „křížit“ evropské národy s asiaty a černochy, aby vzniklo mnohaetnické stádo bez specifických vlastností, snadno ovladatelné elitami u moci.“
Citovat z dopisu nebudu, přečtěte si jej celý. Stojí za to. Kéž bych viděla světlo v tunelu. Je mi líto, že se náš svět v krátkém čase tak moc změnil.
Zdroj: Promiň, že ti kvůli běžencům beru svobodu, rakouská matka se omlouvá dceři
Zdroj: Kalergiho plán: legální genocida evropských národů pomocí míšení ras