Když jsem si sedla do sálu a na oponu zářil z dataprojektoru nápis Ostrov pokladů, v podstatě jsem nevěděla, do čeho jdu. Koukala jsem do programu na obsazení, ze kterého jsem nebyla ani trochu moudrá a o to napjatěji čekala, co vlastně v příštích dvou a půl hodinách uvidím.
V Městském divadle Brno jsem zvyklá na úžasné muzikály, ovšem tenhle mě opravdu dostal. S Titanikem, který režíroval taktéž Stanislav Slovák, se absolutně nedá srovnávat. Inscenace má dvě dějové linky. Prolíná se světoznámý román Louise Stevensona Ostrov pokladů jako takový s autorovým životem. Každý herec tedy má roli jak v dobrodružném příběhu, tak skutečné realitě, ve které nepochopený Stevenson žil.
Ono propojení naprosto nenásilnou a zajímavou formou pomáhá divákovi pochopit spisovatelův život na jednoznačných postavách příběhu a zároveň poukazuje na fakt, že do svého díla vlastní život přímo vepsal a přejmenoval.
Na začátku se setkáváme s Louisem jako malým, věčně nemocným chlapcem, kdy mu tatínek vypráví tajemné historky o krvelačném a neúprosném kapitánu Flintovi, který ukryl na ostrově poklad a zabil každého, kdo věděl kam. Jediné, co po něm zbylo byla mapa. Rychle se ovšem přenášíme do doby, kdy je z Louise už dospělý muž, který se snaží živit psaním, ale odmítá ho jedno nakladatelství za druhým. Navíc má již od chlapeckého podlomené zdraví a bojuje s tuberkulózou. Rozhodne se tedy odjet do Paříže, kde se opravdu cítí svobodně a kde na něj otec nemůže naléhat, aby se živil jako právník. Právě v bohémské Paříži naráží na Fanny Osbourneovou s jejím synem Lloydem, kteří mu změní život. Jak to tak bývá, Louis se zamiluje a pro Lloyda, který ho okouzlí svým nadšením pro dobrodružné příběhy především o pirátech, začne psát právě Ostrov pokladů. Dokud jsou všichni spolu, všechno je v pořádku, ale když se zhorší Louisův zdravotní stav, je nucen se vrátit do rodného Edinburgu. Mezitím se ovšem Fanny vrátí ke svému manželovi, který je zlatokopem a doma spíš není než je, do San Francisca. Louis se nehodlá smířit s tím, že by o ni a Lloyda přišel a vydá se na cestu za nimi. Když už to vypadalo, že je Fanny neústupná a zůstane s manželem, nakonec se rozhodne odjet s Louisem, který mezitím dopsal a vydal Ostrov, do Edinburgu, kde ho z ničeho nic oslavují jako největšího spisovatele té doby. O to ale Louis nestojí a s Lloydem a Fanny se vydávají na cestu kolem světa. Paralelně s životem tohoto autora s mimořádnou smůlou, ale finálním životním vítězstvím, sledujeme i děj jeho románu, který toho v jeho životě tolik změnil.
Výpravu, která je velkolepá už sama o sobě, dokreslují i animace. Převleky z „reálu“ do „příběhu“ jsou z drtivé většiny přiznané a vyloženě diváka nakopnou, aby si uvědomil spojitost mezi postavou a její předlohou.
Opět je třeba vyzdvihnout vynikající práci orchestru a všech, kteří se podíleli na hudební složce inscenace. Písničky byly nádherné, mistrně zahrané a precizně odzpívané, když opomineme poněkud slabší pěvecký výkon Lubomíra Hrdličky coby Lloyda (v příběhu Jima).
Především exceloval v hlavní roli Aleš Slanina, který se naprosto dokonale ztotožnil jak se Stevensonem, tak s rolí Dr. Liveseye, který byl paralelou pro Louise, a dával pozor na Jima.
Velmi mě ovšem také uchvátil výborný Jakub Zedníček jakožto starý mořský vlk John Silver a Lloydův otec Sam Osbourne.
Tuto poutavou, dobrodružnou, částečně naučnou inscenaci ve snadno stravitelné podobě vřele doporučuji všem, kteří mají rádi kvalitní muzikály, kterým Ostrov pokladů beze sporu je.
